Maliny nám v zahradě pod horou plodí od konce srpna do té doby, než přijdou mrazíky – když je fakt dobrý rok, sklízíme je ještě v listopadu. Ty poslední přitom bývají nejlepší, a to alespoň co se týče „červíků“ – s postupujícím podzimem už nemá kdo naklást do plodů svoje vajíčka, stejně tak odpadá problém s vosami.
To jsem ale trochu odbočil, dnešní textík chceme věnovat malinám, jak je máme asi nejraději – v podobě malinové marmelády. Ne takové té sterilní, kdy se plody rozvaří a propasírují. Taková „průhledná“ marmeláda nám přijde sterilní a „neživá“, trochu jako amaróny ze seriálu Návštěvníci.
Malinová marmeláda, tak jako ji děláme my, je jiná – plná zrníček. Ta nejsou nijak tvrdá, nelezou do zubů, nemáte díky nim pocit, že máte malinové potěšení plné písku. Naopak, zrníčka dávají marmeládě výraz – vypadá s nimi mnohem přirozeněji.
Jak marmeládu z malin děláme my v zahradě pod horou?
Nemáme moc rádi věty typu „nemůže to být snadnější“, ale tady to prostě platí. Vezměte hrnec spíš širší než vyšší (čím větší je plocha hrnce, tím lépe se z malin při přípravě marmelády odpařuje voda). Nasypejte do něj cca dvě kila čerstvých malin, trochu je pomačkejte (třeba šťouchadlem na brambory). Přidejte cukr – my dáváme na toto množství přibližně 3/4 kg třtinového. Pak nechte maliny a cukr na chvíli pracovat, maliny pustí ještě víc šťávy.
Pak šup s hrncem na plotnu a směs na středním plameni rychle rozvařte. Většinou stačí čtvrthodina, dvacet minut. Jak poznáte, že je marmeláda hotová? Použijte osvědčený talířkový test – dejte talířek na chvíli do mrazáku, aby byl řádně studený, pak na něj dejte lžíci marmelády a když ztuhne tak, že neteče, ani když talířek obrátíte „hlavou dolů“, je správný čas přesunout maliny z hrnce do sklenic.
Nejdřív ale ještě přidejte šťávu z 1-2 citronů, marmeládu pořádně promíchejte a neplňte do dobře sterilizovaných sklenic. Ty otočte víčky dolů a nechte vychladnout. Další sterilizace není nutná. Dobrou chuť, na chlebu s máslem nebo v palačinkách je malinová marmeláda se semínky nepřekonatelná.