Znáte křížaly? Na plátky nakrájená a usušená jablka bez jádřinců patří bez nadsázky k českému kulturnímu dědictví. U nás v zahradě pod horou jsou křížaly způsobem, jak si každoročně uchováváme část jablečné úrody na zimu. A vlastně nejen na ni, sušené křížaly vydrží klidně i do dalšího podzimu.
Tedy vydržely by, kdybychom je nesnědli mnohem dřív. Křížaly jsou totiž mimořádně „jedlé“ – díky sušení mají koncentrovanější obsah cukrů, což je tak trochu i nevýhoda. Mají totiž mnohem vyšší obsah energie než jablka čerstvá, člověk při jejich mlsání musí být střídmější a obezřetnější. To je ale asi jediná „nevýhoda“, jinak nejde o křížalách říct křivého slova. Mají poměrně hodně vitamínů a minerálů, jsou cenným zdrojem přírodní vlákniny.
Jak křížaly doma používáme? Výborné jsou jen tak místo sladkostí. Dáváme si je s oříšky do vloček – když je zalijete mlékem, je to fakt výborná snídaně. Z křížal je také výborný čaj – dejte jich hrst do hrnku, zalijte vroucí vodou, počkejte, až se vyluhují… a je hotovo. Ani doslazovat není křížalový čaj třeba. Samozřejmě, po vypití se dají křížaly z hrnečku… sníst.
Křížaly jsme vyzkoušeli i jako náplň do obráceného jablečného dortu nebo do štrůdlu. Samozřejmě, před tímto způsobem použití je třeba je dostatečně namočit.
Jaká jablka na křížaly používáme?
Téměř výhradně taková, která se nehodí na uskladnění – třeba jsou moc malá, nevypadají úplně zdravě (ale nic jim přitom není), prostě plody, které jiné využití moc nemají. Letos jsme na křížaly proměnili i jablka ze stromu, který plodil naposledy – byl starý, napůl vyvrácený a přerostl jej vlašský ořech. V podstatě jsme jen čekali, jestli se uchytí rouby na jablku v opačném koutu zahrady. Přeci jen, jablka po předcích je třeba zachovat i pro naše potomky.
Křížaly sušíme v sušičce na ovoce, doba sušení je individuální, záleží na to, jestli jsou plná vody nebo ne. Sušíme při teplotě kolem 50 stupňů.
Křížaly z dalšího ovoce? Máme vyzkoušenou kdouli, ale popravdě, ta nám ve formě křížal nezachutnala.