Loni na jaře jsme poprvé vyseli vytrvalý pór – odrůdu Zelenomodrý grex. Důvod byl ten, že už nás nebavilo každý rok předpěstovávat „nitky“ jednoletého pórku a ten pak pracně vysazovat na záhon. Proč pracně? Zasadit pórek není totiž jen tak – každá sazenička (rozuměj nitka) potřebuje zkrátit nať i kořeny, aby správně zakořenila, s výsadbou póru, ať už letního či zimního, je prostě práce, práce a zase práce.
Vytrvalý pórek slibuje něco úplně jiného – jeden rok si dáš práci s předpěstováním, další roky už jen rozsazuješ sazenice, které získáš z trsů, do kterých se rozrůstá. Jediné, co musíš udělat, je to, že jednu sezónu počkáš – vytrvalý zelenomodrý grex začne vytvářet trsy až druhý rok po výsadbě.
První rok se vytrvalý pór na záhonu chová stejně jako pór jednoletý. Některé rostliny vytvoří sem tam nějakou odnož, ale to je jen výjimečné. Mě první podzim vytrvalý pórek zklamal – nějak špatně jsem si přečetl, jak to s ním je, a měl jsem za to, že trsy vytvoří už v prvním roce. Když pak přišly mrazíky a rostliny začaly vypadat, že končí svoji životní pouť, měl jsem chuť je vyhodit na kompost.
Štěstí, že jsem to neudělal – letos na jaře polomrtvé chudinky začaly sílit, růst a v květnu začaly nasazovat na květ. Teď v poslední červnové dekádě jsou jednou tak vysoké, při síle a poupata na stvolech vypadají, jako kdyby měla prasknout. Vše je tak, jak má být. Každá z rostlin po odkvětu odumře a brzy na podzim se kolem ní pod zemí vytvoří dceřinné cibulky, které vytvoří trs.
Už teď se těším, až ho na jaře 2025 vykopneme a malé pórky rozsadíme klasicky na záhon jako pór jednoletý, který pak na podzim sklidíme. Část trsů vždycky necháme, vznikne pak dokonalé pórkové perpetuum mobile. Za nás prostě dokonalost sama.
Co vy a vytrvalý pórek? Pěstujete ho také?