Ano, zasadili. Po zkušenostech z předchozích let, kdy nám většinu slunečnic vždycky prakticky po vyklíčení na záhonu „spásli“ slimáci, jsme si letos sazenice slunečnich předpěstovali. Vysadili jsme je s malinkými prvními pravými listy, proti slimákům jsme k nim dali (bohužel) chemii – ale jinak to na horní zahradě, kde nám všechno roste „nadivoko“, nejde.
A proč píšu, že jedny z největších na světě? Protože to tak skutečně je. Zvolili jsme slunečnici mongolskou, která dorůstá až 4 m na výšku a květenství má cca 45 cm. A také slunečnici bílou, která je obdobně vysoká a její „koláč“ má půl metru. Mongolských máme deset, bílých čtrnáct.
Pro slunečnice jsme vybrali místo na na plném slunci na „divoké“ horní zahradě, kterou necháváme zčásti neposekanou, aby se měl kde napást hmyz, ukrýt slepýši a ještěrky a na kopřivách hodovat housenky motýlů. Zasadili jsme je před dřevo, které jsme na jaře udělali na zimu a které za nimi udělá částečnou zástěnu, která je bude chránit proti větru.
Příprava půdy nebyla nic snadného – na místě nikdy žádný záhon nebyl, od cca 25 cm ornice je půda hodně jílovitá. Koneckonců, pozemek byl kdysi součástí cihelny. Poradili jsme si, jak to nejlépe šlo a jak po živinách hladové slunečnice potřebují – vykopali jsme jamky cca 25 x 25 x 25 cm, které jsme naplnili zapařenou posekanou trávou (sekal jsem dva dny předtím).
Tu jsme sešlapali a přidali část vyrýpnuté země – ornici. Na ni jsme rozprostřeli cca dva litry odleženého koňského hnoje, pak vrstvičku kompostu, aby kořínky slunečnic nešly přímo do hnoje, který by rostliny mohl spálit. Předpokládám, že rostliny bude třeba pravidelně přihnojovat, ale to nebude s kopřivovou jíchou žádný problém.
Pak už došlo na sazenice slunečnic – ty jsme do jamek vložili i s kořenovým balem, pak jsme přidali další kompost, sazenice přitlačili, zalili… a popřáli jim, sobě i sýkorkám, které zvědavě poletovaly kolem, bohatou úrodu.
Tady je pár fotografií z celé akce:
