Mišpule obecná. Nebo taky mišpule německá. A také nišpule, nyšpule nebo mišpuloň domácí. Tolik jmen má keř vysoký až čtyři metry, který na jaře ozdobí zahradu krásnými bílými květy a na podzim vybarveným olistěním a hlavně atraktivními plody, které nejsou podobné asi ničemu, co v dnešních zahradách běžně roste.
Možná by vás napadla podoba s jablky, ale to jen na první pohled – plody mišpule jsou prostě originál každým coulem.
Výjimečné jsou i způsobem sklizně. Dozrálé plody se otrhávají až po prvních větších mrazech. Teprve pak uvnitř změknou a získají výrazně nasládlou chuť. Jíst je můžete i čerstvě utržené – stačí utrhnout stopku a vzniklým otvorem vysát polotekutý vnitřek. Stejně jako plody kdouloně jsou mišpule výborné i do marmelád.
Pozor, pokud se rozhodnete mišpule sklidit ještě před mrazy a nechat je „dojít“ třeba ve sklepě, budou sice sladké, ale nikdy ne tak, jako když je necháte projít mrazem přímo na stromě.
Mišpule roste a plodí prakticky bez péče. My jsme toho důkazem
Opravdu. Vysadili jsme ji loni trochu bokem ostatních ovocných stromů na naší horní zahradě, kousek od klenutého sklepa, na místo, které necháváme zarůstat kopřivami pro housenky motýlů. Zasadili jsme ji v červenci (horkém), zalili… a zapomněli na ni. Metr vysoká mišpule brzy zarostla kopřivami – a co není vidět, na to člověk zapomene raz dva.
Na podzim na nás mišpule vykoukla – byla o půl metru na šířku i výšku větší. Tím skončila její první sezóna v naší zahradě. Druhá začala stejně – brzy ji přerostly kopřivy. Když jsem je v květnu posekal, překvapila mě mišpule množstvím krásných bílých květů. Patří mezi růžovité a je to znát. Podruhé jsme kopřivy posekali 16. července a překvapení jsme byli podruhé. Na loni vysazeném keříku jsme objevili snad 30 malých plodů.
Už teď se těšíme na listopad, první větší mrazy (přijdou-li) a první sklizeň. Chuť přemrzlých mišpulí je prý výjimečná – určitě pak napíšeme víc. Teď opravdu nezbývá než se těšit.
Jak mišpuli pěstovat?
Jak je vidět z našeho příkladu, mišpule je nenáročná. Roste v každé půdě, nepotřebuje hnojit, spokojí se i s polostínem a chladnějším místem, i když mnohem raději má sluníčko a vyhřáté stanoviště. Tuzemské zimy snáší mišpule bez problémů – je prakticky 100% mrazuvzdorná.
Nepotřebuje řez (spíš ho nemá ráda), netrpí na choroby ani škůdce. Jediný problém, který mě napadá – tuzemské zimy už nebývají, co byly, a mišpule může mít problém s přemrznutím. Jistou obtíží může být i sklizeň, slupka přemrzlých plodů se snadno trhá.
Mišpule obecná (Mespilus germanica) bývala v našich zahradách jako doma. Ve střední Evropě se pěstuje od 12. století, jako ovocný strom byla oblíbené už v antice. Pochází z Asie, z oblasti Kavkazu a severního Íránu.