Zahradní vermikompostér. Začínáme třetí sezónu

Kalifornské žížaly a vermikompostování jsou jedním z velkých témat naší zahrady. První zkušenost se žížalami jsem získal těsně po maturitě na začátku devadesátých let, kdy jsem je choval takříkajíc „na byznys“ (ze kterého po rozpadu republiky nakonec nic nebylo).

Před pár lety jsme pak měli žížaly v domácím kompostéru (v chodbě rodinného domku), nakonec jsme je přemístili na chalupu, kde je máme v plechových bednách bez dna na dolní zahradě po velkým (několik metrů vysokým) keřem lísky, který jim zajišťuje stín.

Naše kalifornské žížaly v březnu 2024. Po zimě doslova „hlava na hlavě“. Z archivu autora“.

Kalifornské žížaly – proč je doporučuji do každé zahrady?

Jak mít vermikompostér doma i venku na zahradě, o tom už jsem tady na blogu psal. Tento článek berte jako malé ohlédnutí, co nám kalifornské žížaly daly a dávají.

Za prvé je to dobrý pocit, že člověk vrací přírodě to, co jí patří. Dneska už si nedovedu představit, že bychom doma organický odpad házeli do popelnice (popelnice na organický odpad v Soběslavi nemáme). Je nás doma pět, já jsem vegetarián, vegetariánsky se stravuje většinou i zbytek rodiny – vyprodukujeme opravdu velké množství rostlinného odpadu.

Vážně, velké. Nejméně dvakrát týdně vezeme z domova na nedalekou chalupu desetilitrový kyblík s víkem plný až po okraj odřezků zeleniny a slupek z brambor, ale i další rostlinné zbytky jídla, zbytky kávy, vyluhované pytlíky čaje, skořápky vajec… to všechno kalifornské žížaly zpracují. Číselně vyjádřeno, jde ročně o více než metr krychlový organického odpadu, který by jinak skončil v popelnici a na skládce u Želče nedaleko Tábora.

Náš odpad na skládce neskončí, kalifornské žížaly ho přemění v jemný vermikompost. Jasně, je s ním práce, musí se dostat ven, usušit… ale je to takové žížalí perpetuum mobile. A fakt z toho máme dobrý pocit.

Rizika? Prakticky žádná

Mimochodem, žádná rizika typu „kalifornské žížaly jsou invazní druh, rozlezou se mi po zahradě, zkříží se s rousnicemi nebo dešťovkami a vzniknou monstra“ nehrozí. Kaliforňanky a tuzemské žížaly k sobě jaksi nepasují rozmnožovacími otvory, kdyby se snažily sebevíc, vznik mutantů nehrozí.

A hrozba vytlačení původních druhů žížal? Ani ta není reálná – zatímco naše žížaly „žerou zem“, kalifornské žížaly se živí pouze organickým odpadem. A když jeho přísun přestane, umírají a přestanou se množit.

To se jim ale u nás nemůže stát. Začínají třetí sezónu v zahradním vermikompostéru a venkovské podnebí jim evidentně svědčí. 😉

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *