S pěstováním brukvovité zeleniny (košťálovin) je to těžké – nasytit se na ní chce prakticky kdokoli a cokoli, co se v zahradě mihne. Kupříkladu u nás v zahradě pod horou třeba pětiměsíční štěně akity-inu.
Psa zvládneme, co zvládáme hůř jsou krytonosci, dřepčící, mšice, molice, housenky běláska zelného… Pokud člověk nechce používat chemii (a to my nechceme), stane se situace s „nenažranými“ škůdci často až bezvýchodná.
Co jsme vypozorovali za posledních pět let, nejhorší to u nás se škůdci mají růžičková kapusta (bělásek) a klasický kadeřávek (molice). Všechny brukvovité často rádi ochutnávají dřepčíci, letos se regulérně zbláznili krytonosci, kteří se v době červencových veder doslova vrhli na všechny košťáloviny.
Nejvíc zasažené jsou letos zasažené porosty dvou košťálovin, které zkoušíme poprvé – kadeřávku ruského a kadeřávku toskánského (dinosauřího). Co naopak škůdci nechali takřka bez poškození, jsou kapusta hlávková, kedlubny gigant a čínská pak choi. Nevšiml si jich ani bělásek, jeho housenkám asi nechutnají.
Ale zpátky k oběma novým kadeřávkům
Chtěli jsme je zlikvidovat už na začátku srpna, kdy byly od krytonosců téměř zničené. Chladná první polovina srpna a deštivé počasí je ale nastartovalo k novému růstu (viz obrázek z úvodu). Cílem bylo mít co sklízet v zimě – oba kadeřávky vydrží v Česku na záhonu mrazy i kolem 20 stupňů. Napadení housenkami běláska ale našim plánům udělalo přítrž. Chemii používat nechceme, různé přírodní postřiky nemáme vyzkoušené a housenkám stačí i dva dny, aby ohlodaly celou jednu rostlinu.
Netradiční kadeřávky jsme tedy sklidili už teď, ještě stále v první půlce září. Vniveč ovšem nepřijdou – bude z nich dokonalé kadeřávkové pesto, recept samozřejmě přidáme. Zatím zkuste třeba pesto kopřivové, je výborné taky.