Kdoulový sýr? Jak to asi může chutnat? A je to sýr mazací nebo tvrdý? To byly asi první otázky, které nás napadly, když jsme ve speciální kdoulové kuchařce na jednom zámořském webu našli recept na tuto neobvyklou pochoutku s ještě neobvyklejším názvem.
Na začátek řekněme, že kdoulový sýr vlastně žádný sýr není. Cítíte zklamání? Nemusíte. I když nemá s klasickým sýrem nic společného, je to sladká pochoutka, která (třeba u nás) loni rozšířila repertoár vánočního cukroví. A rozšíří ho i letos, protože loni jsme kdoulového sýra udělali tolik, že zbylo dost i na letošek. Přitom je pořád jako čerstvý – rok v chladu a ve tmě pro něj není žádná dlouhá doba.
Jak kdoulový sýr doma děláme my?
Základ je stejný jako u kdoulové marmelády. Z kdoulí (berme jako základní množství jeden kilogram) otřeme chloupky, zbavíme je jádřinců a nakrájíme je i se slupkou na malé kousky. Ty dáme do hrnce, zalijeme přibližně litrem vody a povaříme do změknutí.
Poté rozvařené kdoule rozmixujte – třeba ponorným mixérem a přidejte cukr. Na kilo kdoulí asi tak kilo cukru. Pak opět trochu „přitopte pod kotlem“ a vařte hustou kdoulovou kaši tak dlouho, dokud v ní takříkajíc „utočíte vařečku“. Těsně předtím ještě do směsi přidejte jako konzervant šťávu z jednoho citronu.
My dáváme do kdoulového sýra ještě něco dalšího na zub – například posekané vlašské ořechy. Někdo dává mandle nebo oříšky lískové… dá se využít vše, co vám chutná. Mimochodem, že je tato fáze přípravy sýra u konce poznáte i podle toho, že směs získala hnědorůžový odstín.
Další krok? Vychládající směs vylejte na plech, do kterého jste dali pečicí papír – na výšku by měl mít budoucí kdoulový sýr přibližně půl centimetru. Pokud bude vyšší, může se stát, že bude potřeba dlouhého sušení v troubě, ale je to na každém. Sušení je totiž potřeba, i když některé weby, které nejspíš nikdy kdoulový sýr nepřipravovaly, uvádějí, že potřeba není.
Takže ještě jednou – je. Nejprve v troubě na cca 65 stupňů (i několik hodin), pak, když jde plát sýra nakrájet (kráječem na pizzu to jde skvěle) na kostičky, v sušičce na ovoce. Opět na nejméně 60 stupňů a opět až několik hodin.
Kdy je hotovo? Když mají kostičky konzistenci karamelových bonbonů. Pak stačí dát je do nějaké tmavé a dobře uzavíratelné nádoby, kde vydrží rok i déle. Chuť? Něco mezi datlemi, fíky a pomeranči, oříšky ji dokonale doplňují. Vůně? Fantastická. 😉