Do záhonu trvalek jsme hořec ‚Luis Easy Blue‘ (Gentiana hybrida ‚Luis Easy Blue‘) kupovali s jasným záměrem. Jeho nádherné modré květy mají postupně vytvořit koberec na jednom z okrajů vyvýšeného trvalkového záhonu.
Loni jsme vysadili dva trsy, uvidíme, co hořec provede letos. Já pevně doufám, že dostojí své pověsti „nepříliš náročné“ skalničky, zároveň mám trochu strach, že zima bez sněhu a předjaří bez deště se podepíší na jeho kondici. Hořce mají totiž obecně rádi vlhčeji.
Hořec ‚Luis Easy Blue‘ jsme vybrali nejen pro krásu jeho květů (mezi pěstiteli skalniček a perenáři je považován za jeden z nejkrásnějších hořců), líbí se nám i to, jak dlouho kvete. První květy se objeví v červnu, poslední v září nebo říjnu, pokud je příhodný rok. Pěstováním hořce tak dáte potravu včelám v době, kdy už moc květů v zahradě není.
Na pěstování je hořec nenáročný, rád má chladnější léto a odpolední polostín
Pěstování hořce zvládne každý, nejlépe mu bude, když mu dopřejete dobře propustný substrát, který by neměl na delší čas vyschnout. I proto má raději místa, kde si odpoledne může odpočinout v polostínu. U nás roste na slunci, ale z jeho západní strany jsme zasadili vyšší trvalky – v jejich stínu by si měl ulevit.
Stejně tak hořec jako původem vysokohorská rostlinka uvítá v létě chladnější počasí, horké počasí ale vydrží bez problémů.
Já jsem si hořec ‚Luis Easy Blue‘ oblíbil hned na první pohled. Na vzpřímených lodyhách vysokých maximálně 15 cm jsou sytě modré květy dlouhé a při otevření široké až 5 cm. I na malém trsu je přitom květ vedle květu, hořec je zkrátka a dobře alpínka, bez které si zahradu pod horou už nedovedeme představit.