Jestli je něco, nad čím zůstává člověku při cestování po Česku rozum stát, je to péče o travnaté plochy veřejné i na soukromých pozemcích. Normou se stal anglický trávník – pažit pokosený těsně nad zemí a zbavený všeho, co by mohlo znevážit „estetický dojem“.
Mnozí z těch, kdo sečou často a u země, říkají, že jejich důvodem jsou alergie, které způsobují kvetoucí trávy. Pravdou nicméně je, že mnohem více alergenů uvolňují do ovzduší stromy a keře. Pokácíme je také těsně nad zemí?
Z výše napsaného je patrně zřejmé, že v zahradě pod horou příznivci anglického trávníku nejsme. Na druhou stranu, nenecháváme vše zarůst metrovou džunglí, protože travnaté plochy kolem domu využíváme i jako prostor k aktivnímu odpočinku. A aktivní odpočinek ve vysoké trávě, to je jako říct klíšťatům „pojďte, přisajte se“.
Náš způsob péče o trávník? Žádné bezmyšlenkovité sekání, vše má svůj cíl
Jestli někde máme cosi jako „anglický trávník“, je to dvůr před chalupou. Tady se setkáváme, máme venkovní posezení, taky nejčastěji trávíme čas. Dvůr sečeme tak na 5 cm výšky a sečeme ho poměrně často – i jednou týdně. Na dvoře se nám proto v létě nejčastěji projevuje tzv. letní dormance, tedy stav, kterým se rostliny chrání před dlouhodobým suchem a letním úpalem. V jisté míře se dormance týká i nesečených ploch, ty sečené nakrátko jsou ale už z principu víc na ráně.
Na trávníku se při letní dormanci objevují nevzhledné hnědé skvrny, trávník vypadá, že uschnul. Je to ovšem jen zdání, trávník pouze chrání nejdůležitější části sebe sama – podzemní části, které s ochlazením a vláhou opět vyrazí.
Přibližně jednou za tři týdny sečeme trávu na dolní zahradě, kde máme zeleninové záhony, skleník a ovocné keře. Prostor mezi a kolem nich nenecháváme přerůst, pohyb po zahradě by byl zbytečně náročnější, vyšší tráva znamená i vyšší vlhkost v půdě a více slimáků.
Dvakrát ročně sečeme na té půlce horní zahrady, kde máme (zatím nízký) živý plot z okrasných keřů a kde se nám plazí tykve a dýně. Tady sečeme poprvé v půlce května přibližně na 10 cm, trávu nesbíráme do koše, ale necháváme ji jako mulč na místě. Druhé sekání pak následuje v říjnu po sklizni dýní. Výšku opět necháváme na cca 10 cm.
Druhou polovinu horní zahrady sečeme jednou ročně – na podzim. Po zbytek roku ji necháváme hmyzu, včelám, motýlům, ještěrkám, slepýšům a původním rostlinám, které se za tři roky, co to takto děláme, úspěšně rozšiřují.
Zběhovec, šťovík, popenec, kopretiny, sedmikrásky, kontryhel, jitrocel… to je jen několik z rostlinných druhů, které nám dělají radost. Mimochodem, na půlce, kterou sečeme dvakrát ročně, je druhová rozmanitost výrazně nižší – prim hrají hlavně pampelišky. Rozdíl v biodiverzitě je obrovský.
Jestli je nějaké místo, které nesekáme vůbec? Ano, horní roh zahrady, kam není moc vidět a kde to nemá jak vadit ani okolí, necháváme zarůstat kopřivami, na kterých hodují celé léto housenky motýlů, hlavně baboček.
Co vy a trávník? Sekat či nesekat?