Mrazuvzdorné masožravé rostliny. Jak je pěstujeme my?

Před necelým rokem jsme vám představili naši první mrazuvzdornou masožravku – špirlici nachovou (Sarracenia purpurea), kterou jsme pořídili při dni otevřených dveří v Botanickém ústavu AV v Třeboni. Rostlina hned první léto nádherně rozkvetla, v květníku vydržela ve venkovních podmínkách i celý podzim a zimu. Neuškodil jí mráz, ani sníh, i v zimě měla svoje pasti krásně vybarvené.

Naše mini rašeliniště s mrazuvzdornými masožravkami. Z archivu autora.

Na jaře jsme se rozhodli, že naši mrazuvzdornou špirlici přemístíme z květníku někam do zahrady, kde si bude už natrvalo žít svým životem. A že k ní přidáme i další mrazuvzdorné masožravé rostliny. Rozhodnutí je věc jedna, samotná realizace druhá.

Budovat rašeliniště nám přišlo moc náročné… a taky trochu zbytečné. Jezírko, jehož břehy bychom masožravými rostlinami osázeli, u nás nepřipadá v úvahu – nemáme v zahradě přirozený zdroj vody a plýtvat vodou, kterou využíváme na zálivku, se nám nechce. Nakonec jsme se vydali cestou nejmenšího odporu a vytvořili jsme si prakticky bezúdržbové mini rašeliniště v zednickém kalfasu. Tedy v plastové nádobě na míchání malty.

Kalfas zapuštěný do země aneb jednodušeji už to asi nejde

Zvolili jsme nádobu kulatou (obdélníková má tendenci se pod tlakem rašeliny kroutit) o obsahu 90 litrů. Do té jsme nasypali 50l pytel rašeliny a přidali asi čtyři konve vody – nádoba byla plná po okraj, vrstva rašeliny se mírně pohupovala. Tak jako na skutečném rašeliništi plném vody.

Do takto připraveného mini rašeliniště jsme vysadili naši špirlici nachovou (v půlce května má dvě velká nalitá poupata), přidali trs mucholapky podivné ( Dionaea muscipula), které sice není mrazuvzdorná, ale v létě jí to venku na vzduchu svědčí. K nim jsme po několika dnech shánění přidali špirlici náhorní (Sarracenia oreophila), která tvoří pasti až 70 vysoké, a druh Sarracenia flava var. rugelii, který si co do mohutnosti se špirlicí náhorní nezadá. Nakonec jsme vysadili i několik sazenic Rosnatky niťovité (Drosera filiformis). Ty všechny by klimatické podmínky, které v Česku v zimě vládnou, měly přežít.

Drosera filiformis je kráska každým coulem. Z archivu autora.

Na fotkách je vidět, že osázený zednický kaflas volně stojí na zemi v trávě. Dlouho ale už stát nebude – až bude chvilka, vykopeme jámu a kalfas do ní zapustíme. Pak už jen budeme hlídat, aby měly masožravky dostatek vody (třeba špirlice v ní musí prakticky stát). Podle zkušeností pěstitelů mrazuvzdurných masožravých rostlin se při průměrném množství srážek toto mini rašeliniště prakticky bezúdržbové. Naše zkušenost se zálivkou? Alespoň jednou týdně musíme v horkém létě rašeliniště důkladně prolít a nechat nasáknout – prostě konví nalijeme na rašelinu vodu, třeba 2-3 cm na ní může stát. Pak se věnujeme jiné práci a za hodinu dolijeme další. Nic náročného to není. Na konci zálivky by měla být hladina vody víceméně s rovinou rašeliny.

Uvidíme, vyzkoušíme… a pak se podělíme o zkušenost naši.

První zkušenost po necelém měsíci pěstování mrazuvzdorných masožravek venku? Překvapil nás zájem kosů, kteří jsou schopní rašeliniště rozhrabat a zasazené masožravky poškodit – nám takhle zmizela jedna ze sazenic Drosera filiformis. Řešením je vybudování konstrukce na mini rašeliništěm a natažením ochranné sítě.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *