Rajčata jsou v tuzemských zahradách jednou z nejoblíbenějších zelenin – i my pěstujeme každý rok aspoň třicet sazenic několika odrůd. Letos jsme poprvé zasadili rajčata divoká. Tady je naše zkušenost a dva důvody, proč jsme se do nich doslova zamilovali.
Důvod první: Divoká rajčata jsou prakticky bezúdržbová
Pokud pěstujete rajčata, jste určitě zvyklí na to, že úrodu „rajských plodů“ úplně zadarmo nedají. Tyčková rajčata potřebují pravidelně vyvazovat, sazenice se vyštipují, rostliny je třeba chránit před nadměrnou vlhkostí – třeba už tím, že se vyvarujete zalévání na list. I tak ale vaše snaha někdy přijde vniveč – plíseň často přijde už v srpnu a její postup bývá rychlý.
Divoká rajčata jsou v tomto ohledu úplně jiná. Nejsou šlechtěná, a vůči škůdcům a nemocem jsou tak mnohem odolnější. My je pěstujeme bez jakékoliv ochrany – prší na ně, plazí se po zemi, takže je smáčíme i při zalévání, mají k nim blízko slimáci… A přesto prospívají na jedničku. Ano, místy jsou teď na konci srpna napadená plísní, ale svým bujným růstem jí dokážou hravě utéct a pořád bohatě kvetou a plodí.
Stejně dobře snášejí divoká rajčata rozmary počasí. Mají hlubší a silnější kořenový systém než „kulturní“ odrůdy rajčat, snesou lépe stres z nedostatku vody v horkém létě. My je máme na vyvýšeném záhonu, kde se voda hodně odpařuje a ještě jsme si nevšimli, že by suchem svinuly listy.
Důvod druhý: Osobitá chuť a vysoký obsah vitamínů a dalších nutrientů
Divoká rajčata chutnají trochu jinak, než rajčata, na která jsme byli dosud zvyklí. Klasické Tornádo, různé hybridy, rajčata datlová, rybízová, třešňová, červená, žlutá… oproti nim jsou divoká rajčata chuťově výraznější, alespoň tedy ta, která jsme zaseli (a zasejeme i příští rok). Nejsou vysloveně sladší, ale chutnají víc rajčatově nebo jak to jinak říct.
Divoká rajčata také obsahují vyšší a hlavně vyváženější poměr vitamínů, minerálů a antioxidantů než komerční odrůdy. Důvod je opět v jejich „divokosti“ – co je přirozené a přirozeně roste, to je prostě už z principu lepší než odrůdy, které jsou často přešlechtěné a velikost plodů a jejich výdrž v regálech obchodů jsou ceněny víc než účinky na zdraví a prospěšnost pro člověka.
Mají divoká rajčata i nějaké nevýhody?
Za nás asi dvě, které stojí za zmínku. Nevýhoda první? Divoká rajčata jsou spíše rajčátka – plody jsou opravdu malé, dosahují průměru maximálně dva centimetry. Mysleli jsme, že budeme divoká rajčata sušit, bohužel, nakonec je necháváme na jídlo a sušíme (a nakládáme do olivového oleje) odrůdy s většími plody. Vcelku se totiž divoká rajčátka sušší špatně a půlit je? To je hodně náročné na čas i šikovnost – a to máme speciální vroubkovaný nůž na rajčata. Stejně to nejde.
Nevýhoda druhá? Úplně jednoduchá není ani sklizeň. My máme na vyvýšeném záhonu čtyři sazenice, které udělaly džungli o ploše cca 8 metrů čtverečních, dost špatně se mezi stonky ležícími na zemi pohybuje. Možná příští rok zkusíme pěstovat divoká rajčata nastojato na kari síti, ještě uvidíme.
Jako problém se nám jeví i to, že divoká rajčata dozrávají v hroznech, kde ta nejstarší rajčátka jsou zralá a nejmladší ještě zelená. Přitom otrhávat jednotlivé plody jde špatně, malé rajčátko snadno rozmáčknete. Sklízíme proto celé hrozny, pokud jsou na nich nezralé plody, prostě je ostříháme.
Resumé? Bujný růst, velké výnosy, super chuť, žádné vyštipování… divoká rajčata máme v roce 2023 poprvé a určitě ne naposledy.