My, co se věkem pomalu blížíme k padesátce, jsme znali špenát téměř výhradně v podobě „zeleného čehosi“ na talíři, po čem se leckomu ve školní jídelně zvedal žaludek. Jinak než v podobě mraženého protlaku nebyl špenát k dostání. Dneska se situace jiná. Špenátový protlak hraje na talířích stále prim, v obchodech je tato zdravá listová zelenina běžně dostupná ale i v dalších podobách. Čerstvé i mražené listy, baby špenát.
My máme doma špenát moc rádi. Mladé čerstvé listy v salátech, dušený jako přílohu, v zapečených pokrmech, možností je spousta, zvlášť, pokud je člověk vegetarián. S čím jsme ale mívali problém – špenát jsme měli vždycky jen část sezóny. Jak začal jít se začátkem léta do květu, zhořkl a byl k nepoužití.
Posledních několik let proto experimentujeme s několika rostlinami, které špenát v receptech spolehlivě nahradí i v letních měsících. Chuťově, barvou i co se pozitivních účinků na zdraví týká. Co místo špenátu pěstujeme?
Nejlépe se nám místo špenátu osvědčil mangold
Ze špenátových alternativ, které na zahradě máme, je mangold špenátu nejbližší. I vzhledově. Mangold je de facto řepa, jeho listy si snadno s listy řepy i spletete. Pochází ze Středomoří, do Evropy jej rozšířili Římané, ještě v 17. století byl u nás jednou z nejoblíbenějších zelenin.
Dnes je mangold (bohužel) na okraji zájmu, zahradníci jej moc nepěstují, strávníci nevědí, jak ho v kuchyni použít. Přitom obojí je velmi snadné. Vaření s mangoldem je stejné jako vaření se špenátem – jak byste použili špenát, tak použijete mangold. A mangold v zahradě? Stačí kousek na živiny bohaté půdy, polostín, dostatek vody a na jaře vysetý mangold budete sklízet až do zimy. Zimu mangold přežije (je dvouletka), pár sklizní dá ještě brzy na jaře. Pak už ale vysejte nový, půjde do květu.
Náš tip: My sklízíme mangold tak, že celý záhon seřízneme ostrým nožem cca 5 cm nad zemí. Z plochy cca 80 x 40 cm sklidíme vždy tak tři litry listů na jednu sklizeň, obojí pak ihned zpracujeme jako špenát. Seříznutý mangold velmi rychle obrazí.
Oblíbili jsme si i čtyřboč. Známý je také jako novozélandský špenát
Čtyřboč rozložitá je další spolehlivou náhradou špenátu. Pochází z Nového Zélandu, do Evropy ji přivezl mořeplavec James Cook, v tuzemsku se objevuje přibližně od roku 1918. Pěstování novozélandského špenátu není úplně jednoduché. Hlavně na začátku je třeba obrnit se trpělivostí, tvrdá semena velmi dlouho klíčí.
My novozélandský špenát předpěstováváme. Do sadbovačů vyséváme semena na začátku dubna, předtím je necháme 48 máčet ve vodě. Z jednoho semena obvykle vyroste několik rostlin – i ty si ale dávají dlouho na čas. Teprve na konci května, kdy čtyřboče mají cca 10 cm na výšku, dáváme sazenice na záhon. Ten musí být bohatý na živiny, novozélandský špenát potřebuje i hodně vody a slunce. V takových podmínkách čtyřboč začne brzy vytvářet bohatě olistěné stonky. Ty jsou až metr dlouhé a na každé rostlině je jich několik.
Právě tyto stonky, resp. jejich přibližně 25 cm dlouhé vrcholy s mladými listy sklízíme. Pokud jsou na rostlinách květy, ničemu to nevadí – novozélandský špenát na rozdíl od klasického špenátu kvetením nehořkne. Otrhané lodyhy čtyřboč nahrazuje dalšími, sklízet můžete do prvních mrazíků.
Náš tip: Na internetu se dá najít informace, že ze skleníku je novozélandský špenát lepší než z venkovních záhonů. Popravdě – skleník raději věnujeme hodnotnějším druhům zeleniny, čtyřboč i v našich téměř pěti stech metrech nad mořem dává úrodu dostatečnou. Obvykle vysazujeme osm rostlin na plochu 100 x 50 cm, sklizeň je cca 10 kg za sezónu. Víc bychom ani nespotřebovali.