Ačokča? To je trochu jiná okurka a trochu jiná paprika…

Ačokča je totiž něco mezi – vypadá jako paprička a chutná jako okurka. A taky trochu jako zelený hrášek, aspoň co můžeme posoudit po první sezóně.

Ačokča, latinsky Cyclanthera pedata, patří mezi tykvovité. Pochází z Ameriky, se pěstuje nejvíc v Mexiku a Peru. Inkové ji považovali skoro za zázrak – kromě toho, že jim byla potravou a léčivkou si jejími kořeny čistili zuby. Mexičané ačokču nazývají příhodně pepino hueco (dutá okurka), také se jí říká korila.

Pěstování? Ačokču stačí zasadit… a roste skoro sama

My jsme ačočku poprvé zkusili loni (2021). Zajímavá mi přišla už svými semeny, která jsou plochá a vrásčitá. Mně ze všeho nejvíc připomínají kousek kůry ve tvaru malého puzzle dílku. Ačokču můžete vysévat rovnou na záhon, my ji předpěstovali. Semena klíčila docela dlouho, snad tři týdny. Na zákon jsme sazenice ačokči vysadili jako ostatní tykvovité po zmrzlých v půlce května, kdy měly cca 15 cm na výšku.

Ačokča je liána, potřebuje k růstu oporu – my ji zasadili (tři rostliny do metru) ke kari síti cca 1,2 x 1,2 m. Stačilo to, obalila kari síť ve více vrstvách.

Při výsadbě doporučuji důkladně vyhnojit substrát, já dal pod každou sazenici hrst granulovaného hnoje. Hodně živin potřebuje ačokča i během vegetace – my jí dopřáli jednou týdně zálivku kopřivovou jíchou. Pro nasazování plodů potřebuje ačočka i poměrně dostatečnou zálivku, sucho jí nesvědčí.

Každopádně platí, že co se pěstování týče, nemá ačokča žádné speciální nároky, pěstovat ji můžete na záhonu i v květináči. A když ačokču zasadíte k plotu, brzy ho celý poroste – přeci jen, je to liána.

Žádné choroby, žádní škůdci, bohatá sklizeň až do prvních mrazíků

Na rozdíl od okurek téměř netrpí na plíseň, netrpí ani na žádné jiné choroby a škůdce. Když ji dáte živiny a vodu, roste prostě celou sezónu a plodí až do prvních mrazíků. Plodit přitom začíná poměrně brzy, i když na webech o zahradničení se často dočtete, že ačokči z jarním výsevů začínají plodit v srpnu. My vysazovali sazenice někdy kolem 16. května a kolem 5. července už jsme sklízeli.

Pokud mám zhodnotit ačokču v jedné větě – na začátku jsem jí úplně nevěřil, na konci jsem z ní byl nadšený. A nejen já. Dětem chutná syrová, manželka si jí oblíbila plněnou, já jí můžu na všechny způsoby.

Sklizeň byla pravidelná a bohatá – když to zpětně spočítám, z jedné rostliny jsme sklidili kolem 100-150 plodů. Ty se nesmějí nechat dozrát, protože zralá semena (ano, „kousek kůry ve tvaru dílku puzzle“) jsou poněkud těžko poživatelná, ideální se trhat ačokči cca 5-8 cm dlouhé, tj. sklízet každé dva až tři dny.

I přerostlé plody ale bez problému využijete – stačí vydlabat zralá semena (dužina uvnitř plodu žádná není) a použít plody třeba do leča, výborné jsou i plněné a zapékané.

Ačokča v kuchyni? Nám nejvíc chutná plněná

Ačokča se dá jíst syrová, její chuť je něco mezi okurkou a zeleným hráškem, nahradí papriku v leču, dá se plnit masem i čímkoli jiným a zapékat. Nám nejvíc chutná plněná směsí plísňovým sýrů. Zkusil jsem z ačokči i kvašáky, popravdě, nic moc. Ale třeba jsem zvolil špatný postup. Receptů na ačokču je spousta, všechny zdravé a dobré.

Dodejme ještě, že ačokča má i léčivé účinky – pomáhá stabilizovat hladinu krevního cukru při diabetu, zajímavá je její schopnost odstraňovat ze stěn krevních cév cholesterolové pláty. A to je v zemi, kde infarkty a mrtvice postihují velkou část populace, docela prima důvod, proč sehnat semena ačokči a pěstovat ji.

Letos zasadíme jak „tradiční“ ačokču, tak kultivat Giant – gigantická ačokča slibuje přibližně třikrát tak velké plody.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.