Dneska jsme ze zahrady přivezli první jarní vitamíny. Určitě si říkáte – je začátek března, to jistě sklízejí medvědí česnek. Nesklízíme, medvědí česnek teprve začíná, jeho sezóna v zahradě pod horou začne teprve tak za týden nebo dva, zatím má jen malé lístky.
Na začátku března sklízíme hladkolistou petržel, kterou jsme nechali přes zimu na záhonu. S prvními slunečnými dny začíná obrážet, sklízet se dají i listy z loňska – mráz jim neublížil. Hladkolistou petržel budeme trhat ještě tak měsíc dva, pak místo ní vysadíme třeba nějakou nenáročnou plodovou zeleninu – nejspíš cukety.
Nechávat petržel růst dál už totiž nedává smysl – je dvouletkou, letos už netvoří listy, které máme rádi pro jejich chuť, ale vyžene silný stvol a všechnu energii dá do semen.
Na chleba s máslem jsme si z Předboře přivezli i první letošní planou pažitku
Ta nám samovolně roste už roky v divokém trávníku pod ovocnými stromy a chutná jako pažitka „standardní“. Jediný rozdíl je v listech. Zatímco u pěstované pažitky jsou duté stvoly s listy mohutné, divoká pažitka (také se jí říká lesní pažitka), má stvoly a duté listy slabé.
Chuť divoké pažitky je příjemně česneková a využijete ji všude tam, kde pažitku klasickou. Pěstování? Roste sama, divoce, nepotřebuje žádnou péči. Když se jí na stanovišti líbí, má tendenci se trsovitě rozrůstat. V zahradě je doslova požehnáním.