Vyštipování rajčat. Kdy ano, kdy ne a jak to děláme my

Vyštipování zálistků patří mezi nejčastější témata, které kolem rajčat uslyšíte. I u nás v zahradě pod horou každý rok řešíme, jestli zaštipovat, případně na kolik výhonů (opravdu je nejlepší vždy jen jeden?) rajčata vést. Hlavně u tyčkových rajčat je vyštipování často podáváno tak, že jde o povinnost bez výjimky. Jenže realita je trochu pestřejší a složitější. Ani tyčková rajčata není vždy bezpodmínečně nutné zbavovat zálistků, minimálně ne všechna. Na to ještě v dalším textu dojde.

Co jsou to zálistky a proč je rajčata vlastně tvoří? Zálistek je výhonek, který vyrůstá v úžlabí každého listu a rostlina si jím přirozeně zkouší další cestu růstu – cestu, která by v ideálním případě vedla k dalším květům a další násadě plodů. Problém je ale v tom, že každá rostlina rajčete (a mluvme teď o rajčatech tyčkových) má jen omezené množství energie a omezené vegetační období, které třeba u nás pod Choustníkem končí nejpozději na konci září, plus minus další týden dva při pěstování ve skleníku. Nechat rajče tvořit nové a nové výhony s dalšími plody znamená nechat část úrody přijít vniveč – rostlina má prostě málo času na to, aby všechny plody dozrály.

U tyčkových rajčat tak je vyštipování zálistků prakticky základ

A to i v naší zahradě. Pokud je necháme růst bez zásahu, rostliny se rychle rozvětví, vytvoří velké množství zelené hmoty, kde se snadno šíří plísně a další choroby. I plody bývají menší, dozrávají pozdě a velká část jich prostě dozrát nestihne. Dvojnásob to u velkoplodých odrůd, typicky různých masitých kultivarů, jako je například Abruzzo a podobné typy. velkoplodých tyčkových rajčat je proto vedení na jeden hlavní výhon s pečlivým vyštipováním zálistků sázkou na jistotu.

U drobnoplodých tyčkových rajčat, jako jsou rybízová, cherry nebo hruštičková, už ale situace není tak jednoznačná – a naše experimenty nám už několikrát ukázaly, že v jejich případě si můžeme dovolit pěstovat je i na více výhonů. Drobnoplodá rajčata totiž rychleji nasazují květy, jejich malé plody rychleji dozrávají a větší množství plodů snášejí lépe už z principu. Drobnoplodá tyčková rajčata proto často vedeme na dva výhony, někdy i na tři, pokud mají dost prostoru, slunce a především živin. Výsledkem bývá větší úroda bez nějakých kompromisů, co se kvality plodů týče.

A co vyštipování rajčat keříčkových a divokých?

Tak je vše úplně jinak. Keříčková rajčata jsou stavěná tak, aby přirozeně vytvářely pevný a vzdušný keř, plodily na více výhonech a samy si regulovaly růst. Smysl má maximálně odstranit výhon, který leží na zemi a mohl by se stát vstupní cestou pro plísně nebo příliš zahušťuje střed keře. Jinak ale není důvod zasahovat.

Nevyštipujeme ani divoká rajčata. Naposledy jsme vysadili tři sazenice na hromadu kompostu a nechali je svému osudu. Divoká rajčata brzy ukázala, proč se jim říká divoká – kompost kompletně pokryly šlahouny se stovkami květů a drobných plodů. Sklizeň? U divokých rajčat stříháme vždy celé trsy a ty pak obereme, výhony dorůstají tak rychle, že jiný způsob sklízení není snad ani možný.

Co si z článku a naší zkušenosti vzít? Asi to, že rajčata nejsou stroje. Každá zahrada je jiná a každá sezóna se vyvíjí trochu odlišně. To, co funguje ve skleníku, nemusí fungovat venku – a naopak. Vyštipování zálistků proto berte jako nástroj, ne jako povinnost. Když víte, proč ho děláte, poznáte i chvíli, kdy už ho dělat nemusíte. A přesně o tom by měla zahrada být. 🌱 A když si nejste jistí, pomůže jednoduché pravidlo – velkoplodá tyčková rajčata je lepší vyštipovat důsledně, maloplodá tyčková zvládnou klidně dva až tři výhony a keříčková nebo divoká rajčata vyštipování nepotřebují.