V zahradě pod horou rádi pěstujeme rostliny, které nám dávají z mnoha důvodů smysl – a v tuzemsku na ně člověk přitom narazí jen zřídka. Ačokča, arménská okurka, šáchorník jedlý, topinambury… ty už máme vyzkoušené.
Co máme poprvé, je čistec hlíznatý (Stachys affinis, syn. S. sieboldii). Loni na jaře jsem objednal v on-line zahradnictví tři sazenice (popravdě, dost drahé). Přišly v červenci. Zasadil jsem se do záhonu na „nouzové stanoviště“ s tím, že letos na jaře jim najdu umístění trvalé.
V běžném záhonu je pěstování čistce totiž poněkud nepraktické. Důvod? Čistec se může nekontrolovaně množit, zaplevelení pozemku je realitou během pár zahradnických sezón.
S příchodem jara vyrazil čistec i v naší zahradě. Ale bylo to napínavé
Čistec se množí hlízkami (pro ty se také pěstuje, jdou jedlé), nadzemní část rostliny s prvními mrazy odumře. S příchodem jara se čistec probudí – hlízky naklíčí a vyraší z nich nové rostliny. Co hlízka, to nová sazenice. Pod každou se přitom urodí dalších několik desítek 5-10 cm dlouhých hlíz housenkovitého tvaru.
Já uschlé pahýly tří našich čistců obcházel už od konce února. Hledal jsem známky života, nenacházel jsem ale nic. Dneska (23. dubna) jsem se tedy rozhodl pro radikální krok. Vyrýpl jsem suché rostliny s tím, že patrně na zimu nevytvořily hlízky… a je konec. Stačil ale jeden pohled a bylo jasné, že není.
Čistec totiž pod dvěma loni zasazenými rostlinami vytvořil přibližně 20 hlízek, z nichž většina měla už krátkou lodyhu s listy, několik bylo teprve naklíčených. Já si přitom při zevrubné kontrole v posledních dnech ničeho nevšiml. Pod jednou rostlinou ale nebyla hlízka žádná. Kdybychom loni zasadili jenom jednu, bylo by to smutné.
Hlízky jsem přesadil na trvalé stanoviště, dal jsem je v řádcích přibližně 15 cm od sebe, řádky jsou od sebe stejně daleko. Až rostlinky povyrostou, hned přidám fotky.
Čistec mě příjemně překvapil, stejně jako jeho hlízky – jejich vzhled je opravdu zvláštní. Chutnají prý ale výborně. To poznáme ale až na podzim s první sklizní. Už dneska se na ni těším.