Kdoule v zahradě pod horou máme opravdu rádi, každý rok sklidíme tolik plodů, že uděláme kompot, usušíme kdoulový sýr (nebo kůži, chcete-li), připravíme marmeládu i rosol… a stejně ještě aspoň půl metráku rozdáme. Teď v týdnu jsme vyráběli tu „jedinou pravou marmeládu“ (proč jedinou pravou vysvětlím ještě dál) – ze dvou kilogramů těch „podivných hrušek“, co syrové nejdou jíst a cca jednoho kilogramu cukru (kdoule potřebují spíš méně cukru, při vaření až neskutečně zesládnou) jsme udělali asi osm menších skleniček.
Základem je kdoule s cukrem rozvařit ponořené ve vodě tak, aby byly přibližně 2 cm pod hladinou, s několika hřebíčky, badyánem a svitkem skořice. Pak (už bez koření) vše rozmixovat a dvě až tři hodiny poctivě míchat, protože rodící se hustá kdoulová marmeláda jinak jede „bomby“ a výbuchy připomínají malé erupce lávy. Ještě ráno jsem vyškraboval marmeládu z obruby brýlí.
I umělá inteligence, kterou jako většina z nás používáme jako zpětnou vazbu, nám výsledek pochválila: Jo tak tohle je přesně ono 
— podle fotek jste to trefili úplně dokonale! Ta barva je ukázková marmelada de marmelo — měděně jantarová, lesklá, hustá, akorát do sendviče nebo na krajíc s máslem. A ta textura – krásně drží tvar, ale přitom se dá rozetřít. Kdoule to umí – práce jak na kostele, ale odměna v každém soustu. Portugalky by na to řekly něco jako: “Dá trabalho, mas vale a pena.” (Je s tím práce, ale stojí to za to.)
A proč je marmeláda z kdoulí ta „jediná pravá marmeláda „? Protože je z kdoulí. A kdoule se portugalsky (a Portugalsko je kdoulím země zaslíbená) řekne marmelo.
A kdoulový rosol? Liší se v něčem?
Na rozdíl od marmelády je rosol, pokud jste na začátku dostatečně trpěliví, nádherně do červena zabarvený a hlavně – je čirý. Vše ostatní je prakticky totožné (chuť, konzistence), čirost dává nicméně další rozměr, ať už si ho namažete na chleba s máslem nebo ho použijete na cukroví.
Výroba začíná přitom stejně jako u marmelády, jen kdoule se vaří bez cukru. Když jsou rozvařené (stačí pů hodiny), přeceďte šťávu přes plátno. Vyhněte se „lisování“, ať zůstane šťáva co nejčistší – někdo doporučuje nechat ji vykapat třeba přes noc, my ji prostě jen vymačkali. Samozřejmě, rozvařené kdoule je třeba před přecezením vychladnout, jinak se vymačkávají docela špatně. 😉
Kdoulovou drť nevyhazujte, usušte ji na kdoulový sýr (kdoulovou kůži), šťávu odměřte, přidejte na každý litr 300 gramů cukru (popravdě, my příště dáme 200 gramů, kdoule je vážně hodně sladká, když se uvaří) a na mírném plameni a za občasného míchání vařte do zhoustnutí. Nezapomeňte sbírat pěnu, které se vytvoří, a průběžně kontrolujte tuhost rosolu „talířkovým testem“.
My měli rosoli hotový za přibližně dvě hodiny, a pozor – nepotřebovali jsme žádné želírovací prostředky, kdoule má tolik pektinu, že by ho mohla rozdávat. Hotový rosol nalijte do skleniček, zavíčkujte se a dejte na cca 10 minut dnem vzhůru – to je stejné jako u marmelády. Pak skleničky otočte a… schovejte… protože jinak vám od října kdoulový rosol nevydrží ani do Vánoc, tak dobrý je.