Reveň kadeřavá (Rheum rhabarbarum) – trvalka, která je doma na Sibiři a v Mongolsku, je doma i u nás na chalupě, v zahradě pod horou. Máme jednu rostlinu na vyvýšeném záhonu s bylinkami vedle skleníku, pravidelně ji přihnojujeme kompostem, je větší část dne na slunci – a pravidelně tak sklízíme silné řapíky, které v naší kuchyni mají místo i jinde než v tradičním (a v mnoha domácnostech také jediném využití rebarbory) rebarborovém koláči.
Rebarbora v naší zahradě během roku
Rebarbora je pro nás jedním z prvních poslů jara – zelené srdíčko prvních lístků se na jinak ještě holém bylinkovém záhonu objevuje přibližně ve stejné době jako kousek dál pod rybízy medvědí česnek – často už na začátku března. V tuto dobu rebarboře dopřejeme přihnojení – buď uzrálý kompost, nebo vermikompost od žížal.
První sklizeň? První řapíky sklízíme většinou už od konce dubna, předtím ale nikdy nezapomeneme vylomit květní stvoly. Pokud by totiž rostlina dala energii do květů a plodů, nebude tvořit další řapíky s listy. Stvolů s květy se určitě zbavte i vy. A jak píšu výš – stvoly vylamujte, neřežte – jakákoli řezná plocha se může totiž stát vstupní branou pro nemoci.
Jak rebarboru sklízet
Vylamováním řapíků se rebarbora i sklízí, samotné listy ale hoďte na kompost – jsou jedovaté. Pro kuchyňské využití ponechte jen řapíky. Po sklizni necháme rebarboru odpočinout, na podzim se zatáhne a odpočatá vyrazí zase na jaře – koloběh začíná nanovo.
Co s rebarborou v kuchyni
Kdo někdy ochutnal koláč s rebarborou a drobenkou, ten nedá na rebarboru dopustit. Rebarbora je ale mnohem univerzálnější rostlina, než by se na první pohled mohlo zdát. Syrovou ji určitě nejezte, ale v „teplé“ kuchyni se dá využít na mnoho způsobů:
- Klasika: koláče, bublaniny, štrúdly nebo drobenkové dezerty. Tohle je asi nejčastější využití. A i u nás doma první jarní koláč z čerstvého „ovoce“ (ano, říkám ovoce, i když reveň je botanicky zelenina) – v době, kdy se rebarbora sklízí, nejsou ještě ani jahody, ani rybíz, ani třešně.
- Rebarborový kompot – stačí chvilka vaření, trochu cukru a citronové šťávy. Pokusím se časem přidat recept.
- Sirup – výrazná růžová barva a kyselkavá chuť, ideální do limonád.
- Džemy a marmelády – samotná i v kombinaci s jahodami nebo malinami.
- Pyré – výborné jako základ do dezertů nebo k palačinkám.
Pokud sklidíte rebarbory víc (což není problém ani u jediné rostliny), nakrájejte ji na kousky a zamrazte. Zachová si barvu i chuť a v zimě přijde vhod. Jen doporučuji u silnějších řapíků oloupat slupku, která by v receptech mohla být tuhá a vláknitá.
Je rebarbora jedovatá? A mám se jí bát?
Ano, rebarbora obsahuje kyselinu šťavelovou, ale bát se jí určitě není třeba. Úplně by se jí měli vyhnout jen:
- lidé s onemocněním ledvin
- lidé s pokročilou osteoporózou
- těhotné ženy
- a kojenci
Důvodem je už zmíněný vyšší obsah kyseliny šťavelové, který se navíc s věkem rostliny zvyšuje. Proto se rebarbora doporučuje sklízet pouze do konce června – poté už ne.
A mám se rebarbory tedy bát? Ne. Jen pozor na množství, které najednou sníte. U člověka se smrtelná dávka kyseliny šťavelové odhaduje na 15 až 30 gramů čisté látky, což by odpovídalo přibližně 4–8 kg syrových řapíků (teoreticky). V případě koláče, kompotů, marmelád a dalších tepelně zpracovaných produktů z rebarbory tak není třeba se bát vůbec.
A proč ji vlastně jíst?
Rebarbora je osvěžující sezónní plodina, která při rozumné konzumaci může obohatit jídelníček o vlákninu, antioxidanty, vitamín K. Klíčové je jíst ji tepelně upravenou, bez listů a jen v období sklizně – pak už převažují benefity nad riziky.