Křen. Už to slovo může někomu vhánět slzy do očí, ale ta chuť, ta je přímo božská. Ostrá, štiplavá, výrazná, intenzivní… a prostě božská. Čerstvě nastrouhaný je výborný k masu, i my v zahradě pod horou vzpomínáme, jak jsme si v dětství při zabijačkách a vepřových hodech pochutnávali na ovaru s křenem…
Ty doby už jsou dávno pryč, ale křen máme stále v oblibě. I když náš jídelníček je už prakticky vegetariánský. Křenová omáčka, křenový salát, křen v receptech s červenou řepou, zapečená jídla, kterým křen přidá na pikantnosti. Křen si dopřáváme poměrně často.
Nekupujeme ho, samozřejmě, pěstujeme vlastní a kdykoliv ho v kuchyni potřebujeme, vykopeme si čerstvý. Vy můžete taky. Jak na to?
Pěstování křenu? Nenechte se vystrašit
Na internetu se můžete dočíst, že pěstovat křen selský (Armoracia rusticana) v sobě nese riziko, protože si časem zabere vaši zahradu pro sebe. A že když už ho chcete na zahradě mít, vystavte jeho kořenům stopku už při výsadbě třeba v podobě široké drenážové trubky. Jinak se stane, že se bude po zahradě roztahovat všude, kde bude moci.
Popravdě, na naší zahradě se pěstoval křen už před desítkami let, nikdy se ale plošně nešířil. Zbavit jsme se ho nemohli pouze v místě, kde jsme ho zasadili – některé kořeny po letech sahaly až metr hluboko a stačilo nechat v té hloubce jen kousek a za rok křen opět vyrazil. V tom je jeho vitalita neuvěřitelná.
Také se leckde dočtete, že byste neměli pěstovat křen v blízkosti další zeleniny – jeho silné aroma prý z ní bude cítit. Za nás opět mohu říct, že hned vedle křenu jsme pěstovali saláty, hrášek nebo třeba šáchor jedlý a chutnaly vždy tak, jak chutnat mají.
Jak pěstujeme křen my?
Křen máme na zahradě jako trvalku. Pěstujeme ho z řízků, které jsme vyrýpli za Předboří na louce. Z původních přibližně 15 cm dlouhých řízků, které jsme zasadili na jaře na plocho do asi 15 cm hlubokých brázd, vyrostly od roku 2019 silné mateční rostliny. Máme je v rohu vyvýšeného záhonu, rostou na plném slunci, zaléváme jen když jsou dlouhá sucha, nehnojíme. První sklizeň? Dva roky po výsadbě.
Křen tak roste prakticky stejně, jako by rostl v přírodě – prakticky bez péče. Kořeny sklízíme na podzim, většinou po prvních mrazících, kdy křen veškerou sílu z nadzemních části zatáhl do kořenů. Sklizeň je asi při pěstování křenu největší problém – zlomit rýč není nic nemožného. Lepší jsou rycí vidle.
Podzimní sklizeň křenu ale není jediná – kořeny dobýváme ze země i přes léto kdykoli je potřeba. Na podzim ale sklízíme nejvíc. Sklízíme přitom tak, že z poloviny matečních rostlin sklidíme většinu kořenů, druhou polovinu necháme na rok další. Systém „sklizeň každý druhý rok“ se nám osvědčil.
A co se sklizeným křenem děláme? Někdo doporučuje uskladnění ve vlhkém písku někde ve sklepě, my děláme vejmrdu.