Roubování? Neudělejte stejnou chybu jako já

Na zahradě pod horou nám v rohu vyrostl rozložitý ořešák. Je mu o pár let víc než mně (táhne mu na šedesát), zasadil ho můj strýc z Olomouce. I když zasadil – udělal dírku v zemi, dal do ní vlašský ořech… a to bylo všechno. Ořech kupodivu vyklíčil a vyrostl. Prvních třicet let se držel poměrně při zemi, nijak moc nepřekážel, výjimečně zaplodil.

Teprve když si před přibližně patnácti lety sáhl kořeny za plot do nově vybudované (a asi netěsnící) kanalizace a díky proudícím živinám, které prošly lidskými útrobami, začal trhat rekordy v ročních přírůstcích, začaly problémy. Ořech zastínil vedle něj rostoucí staré zákrsky jabloní, které začaly chřadnout.

Mohl jsem udělat dvě věci. Zbavit se ořešáku nebo jabloní. Udělal jsem něco ještě trochu jiného. Ořešák jsme nechali růst (teprve loni na podzim prošel výrazným prořezem a prosvětlením, někdy o tom napíšu), jedno jablíčko jsme nechali na rouby, druhé, které trpělo strupovitostí a plodilo stále méně, jsme využili jako podnož. Od ořechu bylo dál, od jihu mělo dostatek světla i slunce.

Kde je ta moje chyba? Ještě počkejte. Nejdřív k roubování

Rouby jsem odebral v prosinci, přibližně 2O cm dlouhé a silné jako tužka. Klasickou otázku „kam s nimi“ jsem vyřešil jednoduše – přezimovaly ve spodní přihrádce lednice, která je vyhrazena pro zeleninu. Na jaře jsem se pak poprvé v životě pustil do roubování. Zvolil jsem Tittelův způsob roubování za kůru, přišel mi nejsnazší.

V první sezóně se rouby krásně rozjely. Objevily se listy a květy, z malých větviček se staly větvičky větší, které se začínaly dál větvit. Všechny rouby se neujaly, ale i tak jsem byl nadšený – koneckonců, rouboval jsem poprvé.

Na jaře dalšího roku (2020) přišlo vystřízlivění

Krásně rozjeté rouby uschly. Do jednoho. Nepřežil žádný. Nakonec jsem přišel na to, že jsem jabloň, která posloužila jako podnož, seřízl moc hluboce – z původní korunky jsem nechal pár hlavních větví, na které jsem rouboval. A to bylo špatně. Mých pár roubů nedokázalo po zimě vytáhnout nahoru mízu a s ní tolik potřebné živiny. Odešly během dvou týdnů všechny, z jabloně zbyl mrtvý pahýl. I ten našel využití, dneska už ho obrůstá vistárie, ale plán a cíl byl jiný.

Až budete roubovat jabloň, neudělejte tedy stejnou chybu jako já

Nechte na starém stromu, který použijete jako podnož, alespoň část koruny a zbavujte se jí po částech. Jinak se i vám stane, že rouby jeden rok vyrazí a další uschnou. Přitom ještě v srpnu předešlého roku vše vypadalo naprosto skvěle. Podívejte se na obrázky, bylo škoda o toto přijít.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.