Co jsem objevil při chystání záhonů na jaro?

Když jsem před pár lety kopal na zahradě ve svahu díru na polozapuštěný bazén, našel jsem pod zemí pár pokladů. Desetník z doby monarchie. zrezivělou ostruhu. Kus podrážky staré jezdecké boty. Popravdě, bál jsem se kopnout hlouběji, jestli nenarazím na kostru vojáka, pohřbeného na naší zahradě za první světové války. Nenarazil.

Díra po bazénu je už zase zavezená, i tak člověk na zahradě sem tam objeví něco nečekaného. Mně se to stalo včera, když jsem potřeboval přidat vrstvu zeminy na záhon u plotu, na kterém pěstujeme už roky rajčata. Předloni jsme na něm kompletně vyměnili zem, ale bylo jí asi málo – a díky nepropustnému podloží se ze záhonu stalo místo, kde bylo skoro pořád mokro.

Rajčata potřebují hodně vody, ale stálé mokro jim vadí – loňská sklizeň stála za starou belu. Letos chceme rajčat zase tolik, na kolik jsme zvyklí – hodně. 😉 Řešení? Doplnit záhon o další zeminu.

Vzal jsem ji z jednoho z našich kompostů. Je ve stínu, pod stromy, hážeme tam teď hlavně odpad z kuchyně, který nestihnou doma ve vermikompostéru zpracovat kalifornské žížaly. Přemístil jsem asi deset koleček, zemina byla krásně vzdušná a místy dost černá, všude tisíce žížal. Na to, že kompost jsem zakládal loni, proběhla proměna hlušiny smíchané s organickým odpadem dost rychle.

Nečekaný poklad má růžovou barvu

A tady se vrátím na začátek. K pokladům, které člověk nečekaně objeví. Ony žížaly v kompostu totiž byly žížaly kalifornské. Já je loni chtěl namnožit v malé plastové nádobce „pro případ nouze v hlavním chovu“, ale moc to nešlo. Nádobku s asi stovkou žížal jsem vysypal do kompostu… a zapomněl na to.

Kalifornské žížaly se v kompostu neuvěřitelně namnožily a vyrobily parádní vermikompost… Pro mě je to opravdu nečekaný poklad, opět jsem si ověřil , že jsou kalifornské žížaly neuvěřitelní dříči. Když mají co jíst, fungují naplno v létě i v zimě. A naše rajčata se díky nim budou mít letos dobře.

Nevadí, že jsem si s kompostem „roztahal“ kalifornské žížaly po zahradě?

  • Ne. Kalifornské žížaly jsou vyšlechtěný hybrid a mimo zdroj potravy moc dlouho nepřežijí. Potravu přijímají totiž jinak než „naše“ žížaly. Hlína jim poškozuje trávicí ústrojí, nasávají přímo organické zbytky. V rajčatovém záhonu tak dříve či později zemřou. Je mi to líto, ale bohužel jiné řešení jsem rychle nenašel. Příště jim dám s předstihem na kompost nějakou lahůdku – přelezou si do ní.
  • A ještě jednou ne. Kalifornské žížaly se s našimi (ani s hnojními, které jsou jejich příbuznými) nekamarádí, rozuměj nepáří. Nepasují jim navzájem potřebné orgány.

Mimochodem, co vy a vermikompostér a kalifornské žížaly?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.