Proč v půlce března píšu nesměle? U nás v zahradě pod horou pěstujeme krokusy přírodním způsobem – vždy na podzim vezmu tak padesát cibulek, napíchám je do trávníku za chalupou a nechám je svému osudu. Krokusy se u nás musí prostě poprat o život – prorůst drnem, přerůst mech, poradit si s plevely.
Letos mají další překážku navíc – od loňského léta máme v zahradě krtka, který si v zimě oblíbil právě ta místa, kde jsem na podzim loňskou várku krokusů vysadil. Popravdě, trochu ho lituji, v bývalé cihelně se mu nehrabe asi právě nejlíp, ale kdo chce kam…
Dneska (13. března) jsem si říkal, jak kvůli nočním mrazům krokusy zatím moc nekvetou, že loni a předloni vykvetly mnohem dřív. Nevykvetly, archiv fotografií mě vyvedl z omylu, i v předchozích letech nám krokusy nejvíce kvetly až kolem 25. března.
Kolik krokusů máme? Zatím jsem jich za poslední tři roky do země napíchal 250. Nejvíc loni. Vykvétají postupně, podle toho, jak moc svítí sluníčko na místo, kde je máme. Takhle to vypadá, když kvetou:
Čeho jsem si ale také všiml – je hrozné sucho. V zimě nebyl na Choustnicku žádný sníh, neprší, na povrchu je půda vyschlá na troud a níž to není lepší. Snad nás nečeká po loňském na srážky bohatém jaru a létě další suchý rok.