Člověk může být sebevětší milovník koček, ale když při okopávání záhonků a pletí sáhnete do páchnoucího kočičince, je všechna přízeň v mžiku pryč. Kočky se ale jen chovají přirozeně – svoji potřebu jdou vykonat tam, kde cítí nejmenší odpor. Na zahradě tak nejčastěji do nakypřeného záhonu.
Pokud není takový záhon zatím osázen, obejde se setkání s nelibě vonící kočičí vizitkou většinou jen pár nadávkami. Pokud už osázený je, většinou sazenice, které si ještě nestihly vytvořit pevný kořenový systém, skončí špatně. Kočce, která vykonává potřebu, totiž instinkty velí exkrementy zahrabat – a vaše osázené záhony rozhrabat.
My v zahradě pod horou se s vášní koček pro kyprou zeminu pereme už dlouho, byť sami na chalupě žádnou kočku nemáme. Kočky mají sousedi. A protože sousedi svoje zahrady neobdělávají, je jasné, kam se kočky a kocouři vydávají na záchod. K nám.
Naše zbraně proti kočkám na zahradě?
Internet je plný rad, které nefungují. Prý „nastřihejte alobal na proužky a rozvěste mezi záhonky“. Ani to nemusíme zkoušet a víme, že kočka jako tvor hravý vezme třpytící se alobal jako výzvu ke hře. Kočky také prý odpuzuje routa, levandule nebo rozmarýn. Pěstujeme vše z vyjmenovaného a… bohužel. Prý funguje rozsypat kolem záhonů jehličí nebo ostré kamínky, které budou kočky píchat do tlapek. Nebudou. Pak jsou tu různé plašiče a odpuzovače. Nezkoušeli jsme a zkoušet ani nebudeme.
A jak se tedy kočkám a jejich potřebě vykonávat potřebu do nakypřených záhonků bráníme? Tak třeba na záhon čerstvě osázený česnekem dáme pár centimetrů nad povrch kari síť – hustota oka je přitom taková, aby kočka nemohla hrabat. Kolem malých sazenic pak stavíme klícky z dřevěných třísek. Oseté záhony pořádně „udusáme“ a zakryjeme netkanou textilií.
Ze začátku s námi kočky zkoušely soupeřit, postupně to ale vzdaly… a chodí někam jinam. Ještě je třeba říct, že problém s kočkami bývá většinou jen na jaře, když jim půda, se kterou se po zimě hýbe, asi nějak jinak voní.
Co vy a kočky? Máte vyřešeno? Těšíme se na komentáře.